Michaela Tejmlová – kandidátka na senátorku za Jablonecko a Semilsko.

Srpen 28, 2018

PŘÍBĚHY ÚSPĚŠNÝCH ŽEN REGIONU V. – IVA MATUŠKOVÁ

Paní Iva Matušková narozená 5. 4. 1938 v Havlíčkově Brodě ukončila ve svém krásném věku 80 let studium na České zemědělské univerzitě v Suchdole, Provozně ekonomické fakultě, v akademickém roce 2017/18. Studovala zde virtuální univerzitu 3. věku a statečně studium  zakončila zkouškami. Kromě toho již 18 let studuje nejrůznější kurzy v rámci univerzity 3. věku […]

Paní Iva Matušková narozená 5. 4. 1938 v Havlíčkově Brodě ukončila ve svém krásném věku 80 let studium na České zemědělské univerzitě v Suchdole, Provozně ekonomické fakultě, v akademickém roce 2017/18. Studovala zde virtuální univerzitu 3. věku a statečně studium  zakončila zkouškami. Kromě toho již 18 let studuje nejrůznější kurzy v rámci univerzity 3. věku v Liberci. Navzdory své nemoci je stále usměvavá, optimistická a stále něco podniká.

Jak jste začala studovat a kolik Vás školu dokončilo?

Po ukončení zaměstnání v září roku 2000 mě manžel, který tehdy spolupracoval s Technickou univerzitou v Liberci, upozornil, že v říjnu na univerzitě otevírají přednášky Univerzity třetího věku a že by bylo dobré, kdybych se tam také přihlásila. Vzala jsem to jako výzvu a tak jsem si podala přihlášku. Podmínkou byl věk 50 let a složení maturitní zkoušky, což jsem tehdy už dávno splnila.  Tehdy, v tom roce 2000, nás začalo studovat jenom 50 uchazečů. Byli jsme slavnostně imatrikulováni za účasti rektora univerzity, což se objevilo i v novinách. Vybrala jsem si volitelné kurzy a nejprve jsem studovala čtyři semestry dějin umění. Tím se mi splnil můj dávný sen studovat dějiny umění, což mně nebylo umožněno v mém dosavadním životě. Dále jsem si vybírala psychologii, sociologii a historii. Vždy se jednalo o dvousemestrové přednášky. Každý semestr byl zakončen dobrovolnou zkouškou a zápisem do indexu. Tímto způsobem pokračuji ve studiu až dosud s menšími přestávkami, způsobenými mou nemocí. Při studiu jsem se nejen dozvěděla spoustu nových a zajímavých věcí, ale našla jsem si zde i „spřízněné duše“ stejných zájmů a tak se s mnohými přítelkyněmi, které za ta léta již univerzitu z jakýchkoliv důvodů nenavštěvují, scházíme dosud. V dnešní době je na Univerzitě třetího věku situace jiná. Rozšířila se výuka kurzů a výrazně stoupl počet uchazečů, hlavně pak uchazeček, kterých je nyní již několik set.

V roce 2015 jsem náhodou zjistila, že v jablonecké Městské knihovně zahájila činnost Virtuální univerzita třetího věku, pořádaná provozně-ekonomickou fakultou Zemědělské univerzity v Praze-Suchdole. S jednou z mých přítelkyň jsme se ihned rozhodly, že to také zkusíme, protože nabídka kurzů nás opět zaujala.  Jednalo se zase o kurzy z dějin umění. Přednášky nám byly vždy v knihovně promítnuty, zakoupili jsme si vytištěné sylaby a doma jsme vždy zpracovaly daný test z každé přednášky (v jednom semestru jich bylo vždy šest) na počítači a odeslaly na univerzitu. Závěrečný semestr jsme zakončily opět souhrnným testem ze všech přednášek. Testy nám byly vždy bodově ohodnoceny a byla také zaznamenána doba vyhotovení. Takto jsem tuto Virtuální univerzitu třetího věku navštěvovala každých 14 dní tři roky, tedy 6 semestrů. Byla jsem velmi mile překvapena, když nám několika absolventkám (bylo nás pět) naše tutorka sdělila, že se zúčastníme slavnostní promoce, kterou nám univerzita připravila. Do Prahy jsme se dostavily 14. května 2018, a teprve tam, v té obrovské aule univerzity jsem si uvědomila, kolik z nás – opět převažovaly ženy – má stálý zájem se vzdělávat a získávat nové znalosti. Sešlo se nás tam z celé republiky několik set.

Bylo vidět, jakou mají všichni podporu ve svých rodinách, které se také zúčastnily, což mne velice potěšilo, protože i moje rodina, především manžel, mne vždy podporovala a je ráda, že i v mém vysokém věku se chci stále něčemu novému učit.

Vím, že je pro Vás věk jenom číslo a duševně se cítíte mnohem mladší, jak to děláte?

Na tom, že se cítím mnohem mladší, než mi je, mají zřejmě zásluhu rodinné geny. Viděla jsem to na mém otci, který pocházel z dlouhověkého rodu, kde se jich většina dožila v plné duševní čilosti devadesáti let. Můj život je zatím dosti dlouhý, ale rozhodně nebyl vždy šťastný. Prožívala jsem ho jako na houpačce, jednou na dně a potom zase pohodové období.

Máte nějaký recept na šťastný a dlouhý život? 

Sama se tomu divím, že jsem všechny životní útrapy v pohodě přežila. Je to asi mou povahou, snažím se vždy nepodléhat a věřit, že bude zase líp. Každý člověk je vlastně solitér a každý si představuje prožití šťastného života jinak. Přesvědčila jsem se o tom u mnoha mých přátel. Je těžké tedy dávat někomu rady. Myslím, že na to si musí každý přijít prožitými lety sám. Nikdy však není tak pozdě, aby se nemohlo začít znovu a líp, musíme ale všichni chtít.  

 

 

Zpět na výpis článků