Michaela Tejmlová – kandidátka na senátorku za Jablonecko a Semilsko.

Červenec 9, 2018

PŘÍBĚHY ÚSPĚŠNÝCH ŽEN REGIONU IV. – IVA CHALOUPKOVÁ

Mám radost, že se coby zastupitelka a kandidátka do Senátu potkávám se spoustou inspirativních lidí. Mezi ně patří i tyto zajímavé ženy, které jsme měla tu čest poznat.

Iva Chaloupková

 

Žena, matka, divadelnice, turistka, veliký nadšenec i obětavec a hlavně, báječný člověk. V minulosti pracovala jako vedoucí Informačního a kulturního střediska v Železném Brodě, kam patřilo turistické informační centrum, divadlo a galerie.

 

Čeho si na sobě vážíte a nevážíte?

Jako sebereflexe? Vážím si toho, že JSEM – a že mám skutečně neskutečně úžasného anděla strážného. Chtěla bych mu touto cestou poděkovat. No vážím si asi toho, že i na té nejnepříjemnější situaci se snažím najít něco příjemného. Nevážím si toho, že hodně věcí dělám na poslední chvíli.

 

Proč jste odešla z kultury v Železném Brodě?

Neodešla jsem. Dělám ji, ale jinak. Kultura je a zůstane součástí mého života. S nadřízenými v Železném Brodě jsem se neshodla v představě, o čem kultura je, a přešlo to až do osobní antipatie. Sochař Vladimír Kubík, který mi šéfoval kdysi na kultuře v Semilech, mě naučil, že kultura se dělá v terénu – tam máte hledat, co je zajímavého v regionu, vyhledávat lidi, co něco umí, něco pamatují, vymýšlet projekty, které zviditelní město, spojovat lidi, spolky při společných akcích, tak aby obyvatelé byli pyšní na to, kde žijí a sami se aktivně na tom podíleli. Ovšem od počítače v kanceláři toho moc nevymyslíte. Mám zaznamenáno hodně postřehů z dob svého působení na radnici v Železném Brodě. A když si to občas prolistuji a poslechnu, tak mi ta tragikomičnost pomáhá, když mi docházejí síly. Tak snad se k tomu dostanu a zkompletuji to.

 

Není čas?

Vždycky je čas, říká se. Mně se to nějak nedaří. A jsem za to ráda. Čím více lidé mají času, tím více se nudí. A právě tací neustále něco kritizují a stěžují si. No prostě mají čas. Ale to už mě dávno netrápí. Každý by měl najít svou cestu ke štěstí, svobodě. Připadá mi, že žijeme spoutáni pravidly, regulemi, příkazy, aby „lidi neřekli“ …  Nejsem konvenční člověk a děsím se toho, zapadnout tam, kam jde masa. Nikoho za konvenčnost nebo třeba maloměšťáctví neodsuzuji, jen si chci uchovat svou svobodu a svůj pohled na věc.

 

Kultura dnes?

Myslím, že kultura by měla táhnout lidi výše a nenechat kulturu přizpůsobovat alibisticky tomu, co mi s nadsázkou řečeno s největší pravděpodobností vyprodá sál. Já vím, že lidé se chtějí bavit. I situační komedie může být napsaná, zrežírovaná a odehraná skvěle. Podbízivost publiku ve výběru titulů by ale neměla přesáhnout jisté meze vkusu.

 

A co děláte nyní?

Hledala jsem dlouho rozpolcena odchodem z práce v Železném Brodě. Dokonce jsem chtěla přijmout nabídku práce v Německu, tu jsem však kvůli nejmladšímu synovi odmítla. Ale mělo to tak být, cesty osudu mě zavedly k Ivaně Vondra Skokanové, která začala v minulém roce provozovat Boučkův statek na Malé Skále a já k údivu mnohých začala pracovat jako šenkýřka. Nelehká práce, ale v se skvělými kolegy, která  mi přináší radost. Navíc samotný statek je kouzelným místem a umělci se to tu často hemží. Nejsem prostě asi prototyp úředníka. A společně s Ivanou podnikáme na Boučkově statku i podniky kulturní. Naposledy úspěšné pašijové hry Tomáše Vůjtka O nejslavnějším zmrtvýchvstání.

K tomu práce pro Klub českých turistů v Semilech, právě připravuji Pohádkový les a v listopadu celostátní turistickou akci ZA POSLEDNÍM PUCHÝŘEM. I v divadelním spolku Hamlet Železný Brod máme hodně napilno, jezdíme s úspěšným představením Tomáše Vůjtka SPOLU a studujeme nové představení Gustava Skály Milá máti, drahá dcero.

 

Co Vám dodává sílu?

Nejvíc asi to, že jsem spokojena sama se sebou. Asi jsem našla svou cestu ke svobodě. Hodně síly mi také dodává divadlo, nejvíce děkovačky. A samozřejmě ti nejbližší, které mám kolem sebe. Ale nemyslete si, že to všechno zvládám. Potýkám se s problémy jako každý, nejednou mám vztek a slzy na krajíčku. Prostě jsem taky jen člověk, žena, matka. Navíc mám lidi ráda vyjma pár exemplářů. A ještě ke všemu jsem rozpolcený Blíženec.

 

Co Vy a politika?

O politiku se zajímám, není mi jedno, kde a jak žijeme. Znám spoustu schopných lidí se znalostmi a nadhledem, ale ti se bohužel příliš do politiky nehrnou. A třeba právě z tohohle je mi hodně smutno. O to více si vážím těch, kteří se do této mašinérie zapojí. Musím prozradit, že já mám lidi rozškatulkované do dvou základních skupin, sucharů a lidí, co mají jiskru. Bylo mi ctí poznat Michaelu Tejmlovou. Od té její jiskry vzplanulo i moje nadšení. Rozhodla jsem se, že do komunální politiky vstoupím. S nejistým výsledkem, protože jsem dost kontroverzní a nekonvenční osobou, ale všechno je lepší, než čekat, jak to dopadne. Kandiduji do Zastupitelstva Železný Brod jako nezávislá na kandidátce ODS. Tak uvidíme. Chci žít ve městě, kde se mi líbí

Zpět na výpis článků